Prosinec 2010

Esther Pearl Watson

12. prosince 2010 v 15:39 | jana
už dlouhou dobu obdivuju tuhle malířku. Maluje takovým naivním, trochu dětským stylem, ale její obrazy mají podle mě velkou atmosféru, takový tajemný, snový nádech. Používá nádherné barvy, a její obrazy jsou plné akce, děje se tam často několik věcí zároveň. Maluje hodně krajiny, města, a lidi v nich. Teď jsem ale taky zjistila, že její námět jsou často ufa... To mě docela překvapilo. No a dozvěděla jsem se, že koníček jejího otce bylo konstruovat obrovské lítací talíře, a proto je maluje... Pokud jsem to teda správně pochopila! Je to tak divné, že je možné cokoliv. Rodina se prý v dětství autorky často stěhovala, protože sousedé nebyli příliš nadšení z výskytu velkých kovových lítacích talířů v okolí... to jsou věci! Můj táta lepil jen malá letadýlka, která dával do vitríny, proto jsme se naštěstí nikdy stěhovat nemuseli :).
Líbí se mi, jak se podepisuje zhruba doprostřed obrazu, pěkně celým jménem, velkými písmeny (a stejně píše název). To je celkem praktické, každý hned ví, kdo to namalovat a co to je :).
epw
epw

The exquisite book

10. prosince 2010 v 22:15 | jana
Tak tu máme skoro konec roku. Letos se docela těším, na vánoce, silvestra... ať už to všechno dopadne jakkoli. Každopádně vzpomínka na loňský párek s chlebem ke štědrovečerní večeři dává tušit, že to může být jen lepší. Loni touhle dobou jsem taky měla nejvíc stresující období ohledně diplomky (a školy vůbec), tak i v tomhle ohledu to bude teď klidnější.
Koupila jsem knížku z Ameriky. Je to poprvé, co jsem něco koupila z ciziny, a dost se divím, jak to celé probíhá. Člověk jen nakliká pár čísel do kolonky... a hned je to zaplacené, vyřízené, a za dva týdny přijde balíček z druhého konce světa... ani nezazvoní pošťačka, jako by jí šlo o život (jak to má u nás ve zvyku), prostě je to rovnou ve schránce, jako by nic. Koupit si něco přes internet v Čechách se zdá oproti tomuhle skoro složitější. Z té knihy jsem nadšená. Pořád mi nešel do hlavy ten název, The exquisite book, až pak jsem u pročítání narazila na slova "the exquisite corpse" a vybavila se mi výstava Fridy Kahlo, kde bylo několik těchhle surrealistických kreseb. Je to taková hra, kdy jeden člověk nakreslí hlavu, složí papír, další nakreslí stejným způsobem tělo, třetí nohy... vznikne taková poskládaná nesourodá postavička (původně snad tímhle stylem vznikaly básně).
ec
A podobně je vymyšlená tahle kniha (a odtud taky název). Sto malířů/ilustrátorů vypráví "příběh" tak, že napojují svůj obrázek na obrázek předchozího umělce, a spojí ty dva obrazy pomocí jedné vybrané linie. Každý z nich přitom viděl při vymýšlení a kreslení jen ten předchozí obrázek, kterým se měl nějak inspirovat nebo ho rozvést. V knize je deset kapitol, které se rozevírají do leporela, aby byl zachován ten lineární grafický motiv - napojování těch čar. Ty ilustrace se mi hrozně moc líbí, a jako celek to působí jako nádherná fantazie, hodně bohatě. Čím víc se toho na tom obrázku děje, tím víc se mi to líbí. No, je dost divné o tom psát, je lepší se na to dívat :). Každopádně by se mi moc líbilo, kdybych se mohla na něčem podobném podílet... ale zase by mi bylo líto dělat jen jeden obrázek.
eb
eb
Připadá mi dost smutné, že zase končí rok a začíná jiný... radši nad tím moc nepřemýšlet. A ještě smutnější je myslet na to, co nám přinesl uplynulý rok a jaký by mohl být ten další. Takovéhle úvahy mě nějak vyčerpávají.
No, jak by řekl můj oblíbenec Woody: Život je plný nemocí, neštěstí a utrpení, a ke všemu to všechno nějak moc rychle uteče... :)
Tak se mějte, jdu si číst romány a prohlížet si obrázky... umění má smysl! :)