Listopad 2010

promoce

28. listopadu 2010 v 22:18 | jana
Konečně jsem byla na své vlastní promoci. Myslela jsem, že se toho nikdy nedožiju, stejně jako někteří z mých taktéž promovaných kamarádů :). Byli jsme tam pestrá směsice, ale jsem ráda, že jsem se viděla i s některými svými spolužáky z prvního ročníku. Vytrvalci! Bylo to hezké. Tyhle rituály mě okouzlují a dojímají... A mohla jsem si vzít nové šaty, co jsem si ušila, kdoví, kdy si je zas budu moct vzít na sebe příště.
A vánoce se blíží! S dárky je to z mé strany zatím nevalné, mám jenom jeden dárek. Netuším, jak budu péct cukroví, protože dítě mi do všeho strká pařáty, už ani není líné si přistavit židli k místu, kde zrovna stojím a přistrčit svoje pařátky tam, kde je to nejvíc (nejmíň) potřeba. Dneska jsme pekly koláč (koáka) a celá kuchyň je od mouky... Spotřeba mouky je vůbec nějak větší. Další hit je přelívání tekutin a namáčení různých předmětů v tekutinách. Známá mi teď vyprávěla, že když měla malé své dvě děti, musely mít každé svůj vál a váleček... přišlo mi to trochu moc, ale teď začínám uvažovat, že pořídím dceři vlastní válecí vybavení, dost by to řešilo tahanice a vztekání :).
Šiju šatičky Marušce, doufám, že až je došiju, tak se do nich ještě vejde :)
Čtu knihu Špičkou jazyka o lesbičkách z 19. století (konkrétně zatím 1889), a je to fajn kniha, strhující příběh. I když by nebylo od věci znát o té době trochu víc; pokud jde o dějiny, jsem mimoň. Už ani nevím, kolik knih s lesbickou tématikou jsem četla...? Vychází toho nějak moc nebo na to mám nějaké zvláštní štěstí :). No, možná byly jen tak tři. Pak taky čtu S elegancí ježka, což jsou dva propletené příběhy starší ženy a dvanáctileté dívky. Zajímavější je pro mě ta "starší" část, protože ta druhá je taková filosofičtější... obojí je dobré, ale mám radši příběhy než úvahy. Začala jsem číst před časem ještě Neblahého Judu, ale to jsem zatím odložila, protože všechny tři knihy číst nezvládám. Ale už se na to moc těším.
A to je ode mě pro dnešek z Kavčích hor vše. 
p

obrazy a filmy

23. listopadu 2010 v 22:11 | jana
Camilla Engman! Hrozně moc obdivuju tuhle malířku. Ta poetika, tajemství, příběhy, postavy. Její styl je mi hrozně moc blízký. Na některé obrazy musím koukat dlouho, aby se mi líbily, ale tady mrknu a jsem z toho hned vedle. Hned bych se po ní začala opičit, kdybych uměla líp malovat.
ce
ce
ce
ce
ce
Jinak se událo to, že Maruška začíná chodit na nočníček, zatím teda samozřejmě ne dokonale, ale na to, že trénujeme asi čtyři dny, jsou pokroky velké. Začíná líp a líp mluvit, ale máme dost velké problémy se vztekáním. Oblíknout se ven trvá třeba půl hodiny... No, a jít na procházku např. do lesa, což bývala naše oblíbená kratochvíle, je dost těžké. Dneska jsme jednu takovou absolvovali, a vláčet s sebou dítě, které půlku procházky ječí, je docela vysilující (a člověk nikam moc nedojde). Ale i tak bylo fajn jít někam jinam než se furt chodit dívat do vesnice na kozy :).
Viděli jsme několik moc pěkných filmů; Taxikáře od Scorseseho, kde je výborná scéna, zásadní dialog filmu o smyslu života: "Můžeš se oženit... nebo to nedělat... je dost jedno, co v životě uděláš, stejně to všechno nakonec dopadne za hovno." (nebo tak nějak). Pak Inception, výborný film o snech, mám moc ráda filmy o snech (a vzpomínkách). Memento, což je taková drsnější krimi, ale s výbornou atmosférou a nápady.
Myslím taky dost na ptáky (pokračování příště :).