Březen 2010

kostel

27. března 2010 v 22:38 | jana
k
k
k

Líšno

20. března 2010 v 12:30 | jana
Nějak poslední dobou nevím co dřív. Přes den tedy je program celkem jasný a jsem ráda, že je teplo a můžeme normálněji chodit ven. Ale večer mám vždycky spoustu plánů a je pro mě trochu problematické to organizovat. Malování mi jde poměrně těžko a pomalu, stejně jako ostatní věci. Je trochu blbé, že když mám konečně večer čas a klid na to, co mě baví, jsem unavená a ani na to pořádně nevidím... Ale pomaloučku se mi snad podaří dokončit všechno, co chci. I když se objevují nové a nové věci, co chci dělat.

výlet!

14. března 2010 v 20:28 | jana
V pátek jsme měli spoustu zážitků. Jeli jsme na výlet do skleníku Fata Morgana, navnadila mě na to Sandra. Fascinuje mě, co dělá Veronika Richterová s těmi petlahvemi, už před časem jsem o tom viděla článek v Reflexu a moc se mi to líbilo.

doma II

7. března 2010 v 20:29 | jana
Doma. Z okna. Naše monstrum. Albert a Karlík na návštěvě.

nikam nechodíme

6. března 2010 v 23:05 | jana
Přijede k nám Suška, oznámil mi Kač, to je, jako kdyby přijel Skála*, musíme udělat dojem. Sakryš, řekla jsem si, jenže pak jsme se dívali na New Yorku, miluji tě (což mimochodem doporučuju), a návštěva se mi vykouřila z hlavy.

kolik je hodin?

4. března 2010 v 11:34 | jana
Ty hodiny u předchozího článku nejsou jen tak, víme? Máme hodiny konečně po hrozně dlouhé době, normální hodiny, které jdou, jdou pořád stejně, z ciferníku je poznat, kolik hodin zrovna je, je to poznat i v šeru a hlavně, ty hodiny tam visí. To všechno nebylo v posledních měsících samozřejmostí :).

doma

2. března 2010 v 21:30 | jana

urgh! z deníku šílené matky

1. března 2010 v 22:01 | jana
Dnešek stál za to teda! Dítě je jen jedno a vcelku hodné, ale je všude. Dcera ráno vstala a začala překypovat živou aktivitou, zatímco její matka se mrtvolně ploužila opodál. Dítě chodí. Kolem stolu např., přičemž máchá ruce ve všech talířích, kelímkách, miskách etc., které tam zrovna leží. Často margarín. Polední spánek trval asi tak dvacet minut. Pokoušela jsem se ji uspat ještě osvědčeným způsobem - lehla jsem si, protože dost často si pak lehne vedle mě a usne. Jenže to dnes nefungovalo, jen mi šlapala po hlavě a rvala vlasy z hlavy. V klidu a spokojená byla, jen když něco jedla. No jo, jenže si nemůže něco cpát do hlavy celý den. V šest přišel odněkud Kač a jen mi oznámil, že jede někam na přednášku. Stála jsem s koštětem v kuchyni a tupě zírala a přišlo mi, že mi někdo vysává mozek z hlavy. A že Kač zřetelně vidí, jak ten mozek opouští své stanoviště. Pak jsem někomu něco kopírovala, zatímco dítě bylo deponováno v ohrádce (brojila jsem proti ohrádkám, ale pak nám ji někdo zdarma daroval, a dostalo se mi od starších a znalých poučení, jak je ohrádka užitečná věc, a občas se hodí.). Rozhodla jsem se vytřít. Dítě podezřele hodné a tiché; tušila jsem něco nekalého, ale byla jsem příliš naštvaná, unavená a vytírající, že jsem radši nezjišťovala, co v ohradě kutí. Přišla jsem na to o něco později. Sundala z okna dva květináčky se sazenicemi a rozebrala je na jednotlivé části: květináče zvlášť, hlínu zvlášť a rostliny zvlášť. Celkem se u toho zabavila, kdo si hraje, nezlobí, že. :)