Červen 2009

tento článek prošel přísnou autocenzurou

14. června 2009 v 20:44 | jana
V Reflexu je poměrně zajímavý článek o manželství, o krizi manželství a o sexu... A kdyby tento blog nečetli moje máma, táta, brácha, tchýně, švagrová atd., tak bych mohla napsat, co si o tom všem myslím :). Takhle však, milí čtenáři, přijdete o spoustu pikantního počtení... :)

Pubertála s cigárem nechci!

10. června 2009 v 15:58 | jana
Dnes jsme vyrazili do města. Něco ponakoupit, zajít na sociální úřad... Na úřadě to bylo fajn, řekli, že mi dají peníze, a že mi jich dají víc, než jsem si myslela... Hmm. Taky prý mám na výběr, jestli můžu jít na rodičák na 3 nebo na 4 roky. Asi si to vezmu na ty 3.
Když jsem přišla s kočárkem na ten úřad, ujala se mě paní z ostrahy... a že prý mi pohlídá dítě, že je zvyklá a dělá to běžně. Měla jsem tam být chvilku, tak jsem jí svěřila kočár i s obsahem - když je v práci, neuteče... Nicméně, během mého pobytu u přepážky dorazil Kač, a po slovech, že je to jeho dítě, mu paní Marušku odevzdala. Pak jsme přemýšleli, jestli by udělala to samé, kdyby tam přišel jiný libovolný pán a řekl, že je to jeho dítě...
Objevili jsme parádní kavárničku, uvnitř bylo spousta malých dětí, a neustále přicházely nové matky a tatínkové s kočárky... My si sedli venku a dali jsme si kafe a čaj, vedle v pekárně jsme si koupili koblihy, pohodička. I obsluha moc příjemná, Maruška zrovna usnula, udělalo se hezky. Kač začal o tom, jak chce nějaký drahý foťák, který má náš známý farář... nechtělo se mi to moc poslouchat, tak jsem navrhla, ať radši řekne, co nechce. Kolem šel asi osmnáctiletý kluk s punkovým účesem a houpavým krokem. A Kač prý, že nechce tamtoho puberťáka s tím cigárem. Chudák. Neuplyne dlouho, řekla jsem mu, a bude mít doma ne jedno, ale (pokud půjde všechno dobře), tak minimálně dvě taková obarvená individua se sichrhajskou v uchu a cigárem (a kdoví s čím ještě)... "Tak to ne. Jestli přijde Maruška s cigárem, tak jí ho urazím od huby!" :-) No, Maruško, máš to spočítaný, od maminky máš už teď zaracha, abys nepřijela v patnácti s outěžkem z Jimramova (podle řady známých je to ale tak jako tak nevyhnutelné...), a tvůj sotva plánovaný bratr Radvít to taky nebude mít lehké.
Nakoupili jsme si v papírnictví, trochu jsem se naštvala, protože když jsem vylezla s nákupem před obchod, došlo mi, že mi prodavačka dala částečně něco jiného, než jsem chtěla, nějak jsme se nepochopily. Ale třeba to nebude vadit. Pak jsme chytli deštík a papíry mi trochu zmokly.
Začínám se víc a víc pohybovat na půdě, jednak je tam víc teplo, což se hodí pro Marušku, a je tam prostě celkově příjemně. Jedna naše kamarádka řekla, že by to byl dobrý ateliér, a možná měla pravdu. Možná si tam přesunu šicí stroj a vytvořím si nějaký improvizovaný malířský stojan ze židle. Ale chce to tam dát trochu do pucu. Hodil by se peřiňák...
Maruška už se přetáčí na břicho, celkem s přehledem a několikrát denně. Když se jí to (za bojovného pokřiku) podařilo před pár dny, neudržela jsem se (i když to nebylo poprvé), a zatleskala jsem jí. Fakt. Jsem asi divná.
Měli jsme pěkný zážitek u našeho kamaráda Ondřeje. Má chatu v lese, s kozou, z té kozy má vynikající mlíko. Z terasy člověk kouká rovnou na obrovské smrky. Má tam šílené předměty, figuríny se stínítky místo hlav (chtěla jsem moc jedno to stínítko, ale Kač mi to zatrhl, a Ondřej mi ho stejně nechtěl dát...), kytary, ikony, no prostě mraky neuvěřitelných věcí. Jeho kamarádka (Alžběta) mě tam parádně ostříhala. Nebyla jsem u holiče roky, takže to byl celkem zážitek. Myslím, že po tomhle už k žádnému ani nechci, budu se nechávat stříhat už jenom v lese, od někoho příjemného, kdo to umí, a zadarmo... Jen jsem do té přírodní scenérie moc nezapadala se svým arzenálem, s kojeneckou lahví a sušeným mlíkem, a musela jsem vysvětlovat. Ale už to mám nacvičené.