Březen 2009

panenky

26. března 2009 v 14:41 | jana
Jsem v zajetí panenek :-). Ta malá holčička se mi v tomhle celkem hodí jako taková roztomilá zástěrka pro mé marnotratné úmysly. Kromě modelovaných panenek se chystám šít panenku z látky a hrozně se na to těším. Koupila jsem si v dílně Ignis sadu na waldorfskou panenku. Sice mi paní tam říkala, že bez jejich kurzu to nemám šanci zvládnout, ale já myslím, že to nebude tak horké :). V nejhorším prostě nebude tak hezká, ale panenka to snad bude. Ze všech koutů na mě vykukují další a další nápady na panenky, různé střihy... Zjistila jsem také, že fler není dobrý jen na prodávání, ale že se tam dá, drazí, také nakupovat! A to taky není špatné :-). Zakoupila jsem již jednu sukni. Měla jsem trochu obavy, protože oblečení jsem nikdy přes internet nekupovala, ale sedí. Objevila jsem tam spoustu dalších úžasných věcí, krásné látkové panenky... uvidíme.
Dále se mi nedávno vyřešilo dilema s dekou. Nekoupila jsem nakonec ani jednu z vlněných dek, mezi kterými jsem se rozhodovala, ale obyčejnou českou larisu. Přidali totiž do sortimentu šedou barvu, a ta se mi líbí. Byla poměrně levná a hřeje pěkně.
Zjistila jsem divnou věc při sledování filmů, a sice, že mě hrozně berou intenzivní milostné scény. Myslím scény, při kterých se projevuje hluboký cit, zkrátka velká láska, chápete :). Mám pocit, že se dokážu nějak vcítit do těch postav, a úplně to se mnou cloumá. Jakoby mi vybuchovalo srdce a někdy mě trochu rozbolí hlava. Je to hrozně divný. Kdysi jsem měla podobné pocity při čtení Jane Eyrové, když říkala Rochestrovi, proč si ho nemůže vzít (nebo jak to bylo, takový vypjatý rozhovor v aleji), ale to mě spíš pořádně rozbolela hlava, jak jsem nechápala, jak může být tak hloupá :). Tohle je něco jiného.
Taky jsem udělala tenhle šílený moučník, střechu. Je to z bebe sušenek a krému. Krému tam teda má být dvakrát víc, než jsem dala já, ale to by bylo ještě hrůznější. Je na to celkem hezký pohled, dlouho to ale nevydrží :-).
No a Maruška... na jednu stranu se těším, až poroste, a pořád si představuju, jak chodí a tak, ale zároveň jakoby vůbec nechci, aby vyrostla, abych pořád mohla mít to roztomilý malý miminko. Těžká věc :).
Tohle kuře jsem našla v kostele v lavici. Myslím, že vím, čí je, ale chci si ho nechat (=pokrást). Má na straně klíček totiž, a když se natáhne, skáče vpřed :D.

janul je na fleru

18. března 2009 v 23:12 | jana
Je to tak. Uskutečnila jsem to, o čem jsem dlouho přemýšlela. "Prodávám" figurky na fler.cz. Zatím jsem teda samozřejmě nic neprodala, a ani si nedělám iluze... Nicméně jsem se aspoň pokusila, žejo. Poměr kvalita x cena myslím odpovídá, poměr cena x vynaložené úsilí bohužel ne :-).
A zde je zrzavá Zuza, nový přírůstek. (Mám tedy ještě jednu starší panenku, kterou jsem zde ani jinde nezveřejňovala, ale nejsem s ní spokojená, a tak ji vynechávám.)
A najdete mě zde: www.fler.cz/janul

co Kač našel v kanceláři

4. března 2009 v 23:30 | jana
Kač se dnes zabývá nějakými úředními povinnostmi a prohledává archivy... našel krabičku kuriozit. Mimo těžítka v podobě skleněného tučňáka tam byla taky tahle šílená dvojice. Panáka jsem chtěla ihned poslat na onen svět (do kotle nebo popelnice), ale když se v těsném závěsu objevil ještě koník/ovečka, nedalo se odolat :-). Je to skoro škoda vyhodit. Navíc to přežilo krušné časy, různé osazenstvo kanceláře atd. Co dodat.

šatky

3. března 2009 v 14:42 | jana
Viděli jsme čínský film Touha, opatrnost. Nebyla jsem z toho filmu až tak vedle, z části i proto, že moje dlouhé vedení při něm pracovalo, takže spíš nepracovalo :-). Neustále jsem něco nechápala, snažila se tomu přijít na kloub, pletla si postavy, nevěděla, co si kdo myslí atd. Taky téma mi nebylo moc blízké a hlavní hrdina nám oběma připomínal Baracka Obamu... Co mi naopak bylo jasné a srozumitelné, jsou šaty, které v tom filmu (v Číně za 2. sv. války) nosily ženy. Strašně jim to tam slušelo! Pořád jsem si říkala, kdyby to šlo sehnat u nás... Tak jsem dnes gůglila, a světě div se, jde to sehnat i u nás, a v aukcích někdy i poměrně levně. Začala jsem na to myslet, jenže! 1. Kam bych to nosila? 2. Kam bych to nosila? Takže nic asi. Možná kdyby to nebylo tak lesklý a nevypadalo to tak nóbl, jenže to by pak už zas nebylo ono :-). Ale kdyby mi je někdo dal, byla bych ráda a nosila bych je doma a do pole s kočárkem :-). Nebo by třeba by šlo pořídit/ušít něco podobného, ale obyčejnějc vypadajícího.

Trudný příběh o kačerovi

2. března 2009 v 21:47 | jana
Bavili jsme se tuhle s Kačem, jak je to s dětmi, které chtějí strašně moc něco, a tak dlouho vyvádějí, dokud to nedostanou. Kač prohlásil, že on to teda Marušce nekoupí, ani kdyby se mínila zbláznit, prostě NE! Vzpomněla jsem si přitom na kačera s čapkou, kvůli kterému jsem onehdá vyváděla já... Protože když jsme byli před časem v bytě u bráchy, kde dřív bydlela celá naše rodina, hledaly jsme s mámou něco a našly toho kačera. Máma řekla, ať si ho vezmu, že je můj, a taky bohužel je. Kdysi v obchodě u nás ve vsi visel na zdi a já ho strašně chtěla. Asi byl drahý, nebo se mámě zdál hnusný, a tak mi ho nechtěla koupit. Ale udělala jsem takovou scénu, že mi ho nakonec koupila. Samozřejmě byl hnusný, což mi došlo hned, jak jsme došly domů. Nikdy jsem si s ním moc nehrála, protože se mi nelíbil :-). Ale takový je život. Kačer je teď tedy u nás doma jako živé memento toho nepěkného činu. Dokonce má urvanou ruku, a kdoví, jestli to neudělala malá Janul ze zášti... Až na to budu mít chuť, zkusím ho vyštrachat a dát sem jeho zoufalé foto...

Poněkud marnivá záležitost je i dětské oblečení. Hlavně oblečení na mimina. Dostali jsme darem nějaké oblečky a některé z nich jsou moc pěkné. Škoda, že už při prvním pokusu narvat do toho naše děcko je u některých oblečků jasné, že to má na sobě poprvé a nejspíš naposled. Tak dělám aspoň to, že v těch hezkých věcech Marušku fotím. Nevím, jestli ty fotky někdy necháme udělat nebo ne, ale aspoň je nějaká památka. Miminko roste a tloustne hrozně rychle. Zítra jí zkusím miniaturní šatičky, které jsme dostali, a taky ji zkusím v tom vyfotit. Protože než bude moct jít nějak mezi lidi, už jí budou malé. Jinak je s Maruškou celkem sranda. Nevím, co se jí honí v tom mozečku, ale jak už víc vidí, dívá se ráda na kontrastní věci, třeba černou a bílou. Máme černobílý polštář, a na ten vydrží celkem dlouho vytřeštěně zírat, když je příležitost, a špulit u toho pusu a povídat si pro sebe... je to legrační.
A konečně je zprovozněn bílý závěs v obýváku. Visí tam už sice dlouho, ale byl moc krátký, takže nešel strčit za topení, což je u nás nutnost, protože jinak jde teplo z topení přímo za ten závěs do výklenku a zůstává tam... Takže jsme ho nezatahovali. Nedávno jsem přikoupila látku, abych ho prodloužila, jenže jsem ji bohužel rozstříhala přesně naopak, než jsem měla, a všechno jsem zkazila. Ušít by to z toho šlo jen hrozně složitě za cenu velkého utrpení, tak jsem se na to vykašlala a jenom jsem ten závěs povolila. Není to úplně ideální stav, nicméně za topení to zastrčit jde a můžeme zatahovat.