Leden 2007

návštěva

30. ledna 2007 v 19:35 | jana
Navštívili jsme kamarádku v odlehlé pohraniční krajině. Ona i její manžel výborně vaří, mají dokonale retro dekorovaný byt a krásnou malou dcerku. My s Kačem nemáme nic z toho, ale nevadí. Leccos se dá dohnat. Po příjezdu jsem se pokusila uvařit jídlo, které kamarádka vařila, když jsme byli u nich. Asi tušíte, jak to jídlo dopadlo. Zdaleka nebylo tak vynikající. Ale nevadí. Měli jsme sebou samozřejmě psa, který s námi v noci spal v jedné místnosti. To bylo příjemné. Pes funěl, a když usnul, nahlas oddychoval. Občas se taky hlasitě otřepal, což nás v noci budilo. Když ráno pes zjistil, že už jsme také vzhůru, vítal nás a olízl Kačovi židovský román... naštěstí byl z knihovny.

postřehy z domácnosti

27. ledna 2007 v 21:12 | jana
Co pěkného a zaznamenáníhodného se stalo dnes u nás doma?

Ouha

25. ledna 2007 v 20:12 | jana hlava prázdná
Kdo mě zachrání? Kdo mi pomůže? Kdo mě vytáhne z bahna, které jsem si sama natropila? Ošklivé věci jedna za druhou se sypou na mou nešťastnou hlavu. O to nešťastnější, že za vše si můžu sama svojí leností a ničemností. Pes nespolupracuje, uhlí ubývá, sněhu neubývá, vědomostí v hlavě nepřibývá. Co mi zbývá? Snad jedině...

na Aljašce

20. ledna 2007 v 14:51 | jana
Navštívili jsme opět rodiče a jejich malý domek.

Match Point - Hra osudu

7. ledna 2007 v 23:45 | jana
Viděli jsme zvláštní film. Poněkud depresivní, ale myslím, že ze života.

děti

6. ledna 2007 v 19:47 | jana
Čtu zvláštní knihu (román), o tlustý a odvážný holce :-). Začíná to normálně tím, jak se ta holka narodí, pak je malá... a předpokládám že kniha bude conevidět pokračovat dospíváním a dospělostí a možná stářím. Zatím je vše v dětské fázi.

doma

6. ledna 2007 v 13:32 | jana
Náš byt je již téměř zabydlen. Finišujeme např. závěsy. Ty jsem nejdřív nezamýšlela, ale velká černá okna působí ve tmě pesimisticky, takže rolety a závěsy tuto situaci řeší. Stěny zůstávají bílé. Máme zatím málo skříní, ale to se časem vyřeší. A snad i bez nakupování... Zde několik momentek z našeho příbytku. Nevyfotila jsem však tu nejkrásnější věc, jakou doma máme - žlutou stojací lampu se stínítkem po babičce. Je krásná. A ještě jedna dobrá zpráva: nastala opět situace, která už tu (tedy jinde) kdysi byla. Zase musím dávat pozor, abych nešlápla v chodbě na psa :-).

Noční můrou

5. ledna 2007 v 20:10 | jana
Noční můrou byla pro mě včerejší noc na dnešní ráno. Bylo to tím, že se mi v hlavě honily obrazy. Konkrétně barevné a lesklé obrazy plné marnivosti, mamonu a zmaru. Neláká mě duchovno, lákají mě hmatatelné věci, což samoosobě není nic, čím bych se mohla (vzhledem k mému zaměření a společenskému postavení) chlubit. Přesto dnes začínám šetřit. Je samozřejmě hrozné takto dopadnout. Jenže já zkrátka "miluji věci, ty mlčenlivé soudruhy..." Ale někteří z nich stojí hromadu peněz a co pak? Pak zbývá jen odříkání a pojídání brambor, dokud ten vytoužený předmět nezískám... A můžete si lámat hlavy. (Kromě Kače) A jak řekl (přibližně) Oscar Wilde: "Je hrozné, když člověk po něčem hrozně moc touží. Ale ještě horší je, když to získá."

Jak jsem dnes byla cool

5. ledna 2007 v 20:02 | jana
Dnes jsem byla cool. A to proto, protože mi Kač nadělil pod náš umělohmotný stromeček s přírodními ozdobami MP3mana. Juchů! Měla jsem radost, to se ví. Můžu teď chodit se šňůrkami visícími od uší a připadat si in. Velké zklamání bylo pouze to, že podobně in byl každý druhý člověk, kterého jsem dnes (ať už na ulici či v metru) viděla. Holt noviny nelhaly, když psaly, že vánočním dárkem č. 1 v Česku je právě tento man (empétři). Dnešní zážitek to potvrzuje. Můj stylový vzhled kalil pouze nepřirozeně strnulý postoj, z obavy že mi vypadnou z uší ta sluchátka, což se i jednou stalo (při rádobyelegantním prohrábnutí účesu)... ehm.