Duben 2006

křesílko vodníka Česílka (moje nové křeslo)

23. dubna 2006 v 22:16 | šťastný majitel starožitného křesla
Mám nový křeslo. Je to spíš taková sesle. Napůl křeslo - napůl židle. Dostali jsme to křeslo od známýho (kamaráda). Pracuje v muzeu (které sídlí na zámku?myslím) a tak je velká naděje, že je to křeslo ze zámku, tzv. vyřazené. Chybí mu totiž zásadní část (na p.r.d.e.l., omlouvám se za vulgarizmus, ale nešlo to j.i.n.a.k.), zkrátka křeslu chybí sedací část. Další zásadní část, zádová, má rozedrané čalounění. Ale: poprosím dědečka (ten má velké kladivo), dá do toho čtyři až o několik více ran a sedátko bude hotovo, snad. Vyřízne se z desky a vsadí do žlábku a přitluče. Pak odveze Kač křeslo k čalouníkovi a ten předělá krásně čalounění na křesle, dá tam molitan a bude křesílko jako nový. Jenom musím koupit látku, pevnou, vhodnou na křeslo. Výhoda je, že křeslo je hlavně dřevěné, čalouní se tedy jenom ty dvě místa. Zatím nevím, jaká tam bude látka. Původně byla zeleno-béžová. Teď bude kdovíjaká, ale krásná.

můra (noční)

23. dubna 2006 v 22:00 | jana
Minulá noc stála opravdu zato. Nejdřív sen o fotce ženský na obálce časopisu. Hezká ženská, jako bývají na reklamách, asi čtyřicetiletá. A pod fotkou napsáno, že zemřela (tehdy a tehdy). Dost normální věc, fotka někoho, kdo teď už nežije. No a já v tom snu jsem z toho byla úplně vyřízená strachy, navíc pak si z toho můj mozek vykonstruoval, že je to fotka mrtvoly, která je jenom namalovaná... Brrr, vzbudila jsem se z toho a pocit hrůzy přetrvával. Nedokázala jsem setřást ten sen, dál strach z mrtvol...
Potom několikrát se opakující sen (i po probuzení během noci) o tom, jak prchám se skupinou dětí a kamarádů z kostela, ve kterým hrozí vybuchnout bomba... Několikrát jsme utíkali, párkrát se nic nestalo, nic nevybuchlo, ale naposled jo. Nikomu se nic nestalo, jenom nám to zničilo nějaký věci, dost věcí. Pocit, že je spousta věcí ztracenejch, hnusnej pocit, strach o život.
Zdálo se mi, jak to všechno po probuzení vyprávim Petrovi. Pak jsem se probudila a vyprávěla jsem mu to, úplně stejně, jak se mi o tom zdálo...

TŘI VĚCI VE ŠTAFETĚ

12. dubna 2006 v 23:39 | jana
Tři dobré vlastnosti:
1. Jsem milá.
2. Jsem moc hodná :-)
3. Jsem optimista (až na zuby, ale i to se mění)

Tři špatné vlastnosti:
1. Přežírám se sladkým.
2. Lenost.
3. Jsem mrcha.

Tři největší úspěchy:
1. Vdala jsem se.
2. Přinesla jsem domů z lesa mozaiku.
3. Mrkvový dort.

Tři největší neúspěchy:
1. Vdala jsem se.
2. Zuby.
3. Specialita z králíka na workcampu v Německu, totální propadák...vařila jsem pro 15 lidí, králíka bylo nakonec tak pro tři - kvůli mojí blbosti.

Tři sny, které se mi ještě nesplnily:
1. Výstavka s vernisage.
2. řídit auto.
3. do Říma.

Tři věci, po kterých toužím:
1. Nová postel!
2. Perličky.
3. Lampa skleněná.

Tři věci, které jsem ztratila:
1. chlupatou věc s ocasem bleděmodrou
2. svetr černý, co se hodil ke všemu (zděděný po 3 příbuzných)
3. nepočitatelně deštníků a rukavic

Tři věci, kterých bych se nevzdala:
1. žlutá lampa od babičky
2. kozič
3. svých pláten :-)

Tři dobré skutky
1. Přinesla jsem mozaiku z lesa.
2. Zachránila jsem Kače před osamělým smutným životem!
3. Dávám na tři hromádky papír plast sklo.


Ták, vyřešeno, vymyšleno, nevážně i vážně (ale spíš nevážně). To koukáš, Bahanko, ani mi to tolik toho času nezabralo! :-)

Co jsme našli v lese a na plotně

12. dubna 2006 v 14:32 | jana
Byli jsme dnes v lese. Jako vždy to bylo mooc fajn, příroda se zelená víc a víc. Ale našly jsme věc, která mě uhranula, a to mozaiku z malých čtvercových dlaždiček - tedy její kousek. Napadlo mě, že je to kousek bazénu, který byl onehdá ve školce, ale který byl zlikvidován. Ale možná se mýlím, protože ho třeba jenom zasypali.
Když jsme se vrátili domů, smažili jsme palačinky. Byly vynikající, protože byly né podle voka, ale podle receptu bráchovy přítelkyně Hany (no vida, vida, jak se nám tu postavy Hana a Hana scházejí: brácha, Hana, ještě chybí dýdžej... no nic). Né z hladké, ale z polohrubé mouky, né na hodně oleji, ale na malinko oleji, né hnědé tečky, ale bílé a hladké, zkrátka byly výborné. Poslední měla tvar medůzy, bylo nutné zdokumentovat:

Jak jsme kupovali kozič

10. dubna 2006 v 20:26 | jana
Navštívili jsme dnes dobročinný bazárek v poblízkém sboru. Já jsem chtěla koupit stylovou lampičku, Kač by zase rád nějakou dýmku. Ale tyto předměty se halt jen tak v ledajakém bazaru nevyskytují.

Šla jsem šla jsem šla, našla jsem kus skla

10. dubna 2006 v 17:44 | jana
...a taky hodně umělý hmoty, mrtvou kočku a televizi.

Jsem extravagntní!

6. dubna 2006 v 22:07 | jana ilustrovaná
A baví mě to. Měla jsem kdysi období, kdy jsem nosila šílený kombinace barev. Líbilo se mi, jak lidi zírali. Jeden čas jsem šokovala ježkovským účesem. Tak teď se mi tyhle choutky vracejí. Mám v takovým oblečení pocit, že se mi nemůže nic stát. Jako bych těma neladícíma (zdánlivě!) barvama odpuzovala zlý síly. Chá! Na obrázku vidíte jednu z kombinací, které přinášejí pocit jisté "výhry".

Kašlu na perly!

6. dubna 2006 v 21:52 | jana
Chci radši perličky...
Jsou krásné. Jsou to sošná zvířátka. Sním o perličkách procházejících se po dvorečku. Nevím, na co je lidé chovají, jestli na vajíčka nebo maso? Já bych chovala perličku pro potěšení. Připadají mi směšné, roztomilé. Když vyleze perlička někam, odkud se nemůže dostat, křičí a je nešťastná, což pak však přechází až do naštvanosti. Má sice křidélka, ale asi je moc neumí používat. Dvě perličky chová soused. Nikdy dřív mě ptáci moc nebrali. Ale od jistý doby jsou mi ptáci velmi sympatičtí. Petr jednou koupil krásnou encyklopedii ptáků. Tehdy to možná začalo.